První letní camp 2015

Na léto jsme se hrozně těšili. Důvodů bylo víc, jedním z nich byl, že konečně budou otevřené všechny cesty a vrcholky hor nebudou pod sněhem. Tak jsme si plánovali, kde všude zajedem a jak budeme jezdit pořád na kempy (čti: na výlet s přenocováním někde v přírodě, kemp v kanadském smyslu chápání neznamená placený kemping, ale prostě někam jet a na divoko přespat).

První předpoklad selhal na tom, že když už konečně otevřeli všechny cesty přístupné ke vzdálenějším hikům, stále na vrcholcích hor byl sníh a když už ten sníh stál nebo byl jen v těch výškách, kam jsme se nepouštěli, už skoro léto skončilo a už zase jsou cesty uzavřené.

Nicméně jsme přece jenom veškerý volný čas, který jsme měli využili aktivně a co to šlo, někam jsme vyjeli. Z toho dva týdny jsme byli na dovolené v USA a po Britské Kolumbii a Albertě. O tom v brzké době (to je trošku relativní na tomto blogu, co je brzká doba) budou až 3 články se spoustou fotek a vyprávění.

Tento první kemp jsme naplánovali na víkend 18-19 července. Vyjeli jsme v 8 dvěma auty, tentokrát jsme byli hezky sjednocení: naše Toyota Matrix a Ferkův Pontiac Vibe jsou téměř identická auta. Na první den jsme si vybrali tůru na Floe Lake v Kootenay National Park. Tento hike je součástí 55km dlouhého backpackerského hike The Rockwall. U jezera Floe Lake, tedy po 11 km, kde jsme naši část trasy ukončili a šli zase zpátky k autu, se nachází první kemping pro backpackry s vyznačenými místy na stan, suchými záchody, piknikovými stoly a protimedvědí boxy na jídlo, kam se na noc ukládají veškeré potraviny.

Celkem trasa měla 21 km a vystoupali jsme do max výšky 2050 m. Okolí Floe lake bylo velmi zajímavé a trochu mě to lákalo jít dál a zajít si celou 55 km trasu, ale pro tento den jsme měli jiné plány. Cestu zpátky jsme již znali a nakonec se nám i trochu táhla, nebylo tam nic nového k vidění, jenom lesy a možná spíše by se dalo říct spáleniště (mnoho míst v Kanadských lesích je poznamenáno silnými požáry, bohužel je to ale něco, co si příroda vytvořila sama také sama si pak veškerou krajinu i obnovuje a regeneruje).

Záznam trasy je na přiloženém odkaze, určitě stojí za to si prohlídnout v Google earth!

 

 

Po túře se řidiči doplnili energeťáky a zbytek posádky v autech hezky zalehli a usnuli, aby byli plní energie na večerní řádění a grilování. Naším cílem noclehu byl přírodní hot spring Ram Creek. K pravděpodobnému místu Hot springu jsme dorazili za tmy a dozvěděli jsme se, že cesta k hot springu už neexistuje z důvodu sesuvu půdy v roce 2013. Vůbec jsme neměli tušení, kde se nachází a jak tam dojet, a tak jsem se rozhodli na známe rčení “Ráno moudřejší večera”. Tam, kde jsme dojeli pro opravdu nejdřív štěrkové a pak už kamenité cestě, jsme se taky rozhodli utábořit. Rozdělali jsme oheň, postavili stany, připravili auta ke spaní a začali grilovat. Grilovalo se se vším všudy, dokonce i díky Richardovi (Kanaďan, spolubydlící od Ferka a Evy) jsme měli typické americké Marshmallows. Někteří šli dřív spát (jako třeba já těsně po půlnoci) a někteří to táhlí to brzkých ranních hodin, takže návštěva nějakého zvířectva nebo medvěda nebyla možná:-D.

Ráno samozřejmě bylo u každého v jinou dobu, znovu se rozpálil gril, někteří dodělávali burgry ještě z předchozího dne a jiní si dali k snídani vajíčka se slaninou nebo třeba cereálie s mlékem. No řekněte, ve kterém hotelu to máte? – jedině all inclusive! Protože v partě 8 lidí je těžko se brzo sbalit a stále jsme nevěděli, kde se hot spring nachází, rozhodli jsme se, že se vydáme na cestu zpátky do Calgary se zastávkou u Premier lake. Cesta zpátky byla na víc než 4 hodiny a tak jsme u jezera ještě relaxovali, koupali se a zahráli si karty.

Po cestě z našeho tábořiště jsme potkali správce lesů, který nám poradil, jak se k hot springu dostat. To jsme si pečlivě zapamatovali a v září jsme to už vyzkoušeli na ostro. O tento příběh plný nočního adrenalinu se s vámi podělím někdy příště.

Leave a Comment

Your email address will not be published.