Květnové hikování – 2. díl – Grassi Lakes on Victoria Day & hike na Ha Ling Peak

Další článek pokračuje v duchu dalšího hikování. Začali jsme zlehka v pondělí na státní svátek “Victoria Day”, kdy jsou oslavovány narozeniny královny Viktorie. Většina z nás měla v ten den volno nebo někteří pracovali jen půl dne, jako třeba já.

V práci jsem tedy byla tak do dvou a ještě jsem během dne vyprávěla Sivovi, že jedem na krátký hike, jestli nechce jet s náma. Nakonec se rozhodl, že pojede taky, a tak hned potom, co jsme skončili v práci, jsme jeli vyzvednout Hanku taky z práce a všichni jsme zamířili k bodu srazu na naší oblíbenou benzínku. Jeli jsme v našem téměř obvyklém složení: Já, Luki (Beatovci), Péťa s Hankou (Petrohankovci), Fero s Evou (Ferkovci), Wojta s Martinem a Siva.

Takto odpoledne už to nebylo na žádný náročný hike, proto jsme si vybrali pohodovou procházku na Grassi lakes. To, že jsme vyjeli docela pozdě, mělo svou výhodu, protože většina lidí už šla z “hiku” zpátky, a proto jsme naštěstí nešli úplně nahňacani v koloně. Tím, že to byla jednoduchá procházka kolem maximálně 7 km (stále má gps ukazuje trochu víc, než by reálně měla), bylo tam neuvěřitelně moc lidí.

každopádně procházku jsme si užili a po cestě zpátky jsme se rozhodovali, kam pojedeme následující víkend. Jelikož z této túry je nádherný výhled na zajímavě vyčnívající horu, rozhodli jsme se zkusit tento vrchol – Ha Ling Peak příští sobotu.

V sobotu jsme se tedy opět všichni vydali na túru (jen místo Evy s námi jela Míša) a taky s námi jel opět můj šéf se svou manželkou (Sivovci). Naším cílem byl výše zmíněný Ha Ling Peak. Výška tohoto vrcholu je 2407 m, a délka hiku je asi 7,5 km, ale svoji náročnost si získává svým převýšením. Nicméně je túra označována jako “easy” a to mělo katastrofální následek. Když jsme přijeli k parkoviště hned jsme pochopili, že když je něco “easy”, tak to znamená, že tam musí vyjít všichni, bez ohledu na to, jestli tito lidé někdy byli vůbec na horách nebo ne. Všude bylo plno lidí a začátek hiku byl nesmírně náročný tím, všechny pomalé se vlekoucí lidí předběhnout. Ale jakmile jsme vylezli s lesa a náročnost se zvyšovala, lidí ubývalo (mělo to za následek i to, že manželka mého šéfa se rozhodla ve čtvrtině cesty to vzdát a jít zpátky k autu). Když jsme se konečně blížili vrcholu, už jsem si tak říkala, jestli vůbec s námi “Sivovci” ještě pokračujou. Většina z náš se spíš přikláněla, že už šli zpátky k autu. Potom co jsme zrovna dorazili na vrchol, jsme v dáli viděli, jak v tom nesmírném horku se blíží, téměř běžící Siva. Musím vám teda říct, že aby nás dohonil musel skoro celou cestu běžet, protože hned na začátku jsme jim pěkně utekli. Nemluvně o tom, že nás doběhl bez jídla a bez vody… . Tak to asi k zajímavé příhodě z této túry. Mrkněte se do fotogalerie jak nádherné výhledy jsme měli. Ty tedy stály rozhodně za to! Bylo to úžasné. Na cestě zpátky si kluci ještě vyběhli další dva vedlejší vrcholy (viz záznam gps, který mám od Wojty) a my jsme sebíhali zpátky dolů. To byl taky zážitek. Jestli nahoru jsme předbíhali asi víc než polovinu lidí, tak cestou dolů, jsme museli předbíhat všechny. Bohužel lidí v sandálkách, plátěných botách bojících se našlápnout na každý kamínek tam bylo víc něž dost. Nicméně chvilinku před námi než jsme dorazili k parkovišti, dorazila i šéfova manželka – konec dobrý, všechno dobré!

My jsme měli ještě málo zážitků,tak jsme pokračovali autem dál po štěrkové cestě vzhůru k horám a hledali jsme si místečko na BBQ. No fotkách můžete vidět, že snad lepší místo jsme si nemohli najít. Grilovali jsme snad do setmění a potom, co jsme se nadlábli, jsme jeli zpátky do Calgary.

Leave a Comment

Your email address will not be published.