Výletní leden – část I.

Zdravím všechny čtenáře po dlouhé době!

Co je u nás obecně nového?

Psaní článků je věc, která mě opravdu baví, ale v poslední době se toho tolik dělo, že nebyl čas si v klidu sednout, vybrat fotky do příspěvku, upravit je a něco sepsat.

Ale hodně lidí mě v tom podporuje a dokonce mi přátele píši: Kdy už bude další článek? A hlavně přidej nějaké fotky, ty jsou stejně nejzajímavější. Co se teda dělo? Přes týden pořád pracujeme, jak už to bývá, ale musím říct, že den ode dne mě má práce víc baví. Čím víc toho umím, tím si to vlastně víc užívám, protože se v těch věcech cítím jistá a sebevědomá.

Nikdy bych před tím neřekla, že potom co vystuduji dvě školy na přírodovědecké fakultě, které mě nesmírně bavily, budu pracovat v café-restauraci a budu si to užívat. Ano je pravda, že je to dočasné a kariéru v tom asi nevybuduji, ale počítá se momentální štěstí a spokojenost.

Taky bych nikdy neřekla, že mě bude bavit, stát před sporákem, vařit nějaké jídlo a přitom být pod drobnohledem nejen výborného šéfkuchaře, ale přímo zákazníků, kteří tam koukají, jak se snažím, vyhazovat jídlo z pánve a někdy to opravdu z té pánve vyletí a nevrátí se zpět, ale někam spadne na zem. Ano, čím déle to dělám, tím víc mě to baví… věc, která mě opravdu zatím nechytla, to je stát u pokladny a přijímat objednávky a peníze, naštěstí to dělám opravdu minimálně.

Jinak jsme už opravdu začali péct kváskový chleba, většinou jeden někdy až dva za týden. Chleba je nesrovnatelný s těma, co lze tady koupit, dokonce i s tím, který jsme tady pekli před tím. Z Česka nám přišel balíček, ve kterém byla ošatka, takže dokonce nejen chutná jako chleba, ale i vypadá:-D.

V tomto příspěvku bych vás ráda zavedla do nádherné přírody v Rocky Mountain, kde jsme si v polovině ledna udělali jednodenní výlet.

Lake Louise a Lake Abraham …

Opět jsme využili další náš společný volný víkend a plánovali jsme nějaký delší výlet. V hlavě jsme měli spousta myšlenek. Nejdřív nás napadl Lake Louise, protože jsme tam ještě nebyli, pak mě zase napadl Lake Abraham, o kterém mi vyprávěl šéf v práci již v prosinci, že je to nádherné místo v zimě, obzvlášť, když je jezero zamrzlé, ale on to štěstí neměl a přijel tam v období před Vánoci, kdy se nám tady oteplilo. No a Lukáš zase snil o Northern Lights, tedy o tom, že bychom mohli jet někam na sever a sledovat polární září. No nezní to šíleně? Ano zní… Nakonec jsme se snažili všechny tyto myšlenky spojit do jedenapůldenního výletu.

Níže přikládám opět trasu našeho výletu, není úplně přesná, protože závěrem výletu jsme jezdili dost spontánně a ani už netuším kudy…:).

Ve zkratce jsme ujeli asi 850 km a vyjížděli jsme v 7:00 ráno z Calgary a byli jsme doma 4:30 ráno druhého dne. No krásny výlet. Přijeli jsme domu, probudili jsme kvásek a šli spát, pak jsem se znova probudila po čtyřech hodinách, dokrmila kvásek a zase šla spát, tak to pokračovalo celou neděli, dokud jsme nezadělali chleba a nešoupli ho večer do trouby. Pak jsme šli už zase spát a ráno do práce.

Ale teď zpátky k výletu…

Z Calgary jsme vyjížděli brzo ráno, protože jsme chtěli být v rozumnou dobu u Lake Louise. Jeli jsme dvěma auty a celkem čtyři osoby. Zni to možná trochu zajímavě, proč jsme nejeli jedním autem, když jsme byli jen čtyři? Ale to bychom nebyli my, kdybychom si nevymysleli nějakou zvláštnost. Řekli jsme si, že potom co odpoledne dorazíme do Lake Abraham, tak se rozloučíme s našimi kamarády Luckou a Ferkem a zatímco oni pojedou zpátky do Calgary, my budeme pokračovat na sever, dokud se nám nebude chtít spát a dokud nedorazíme dostatečně daleko od světel a od všeho a nepodaří se nám ulovit polární září.

Dorazili jsme tedy do Lake Louise, kde jsme si udělali krátký hike. Počasí v té době nebylo úplně na jedničku, ale nám stačilo, že nesněží a neprší a zrovna se sluníčko dralo skrze mraky. Poté, co jsme se prošli po jezeře, shlédli všemožné zajímavosti, jsme se vydali po silnici č. 93 směrem na Jasper NP. Tato cesta byla neuvěřitelná, nádherná a těžko popsatelná. Potkali jsme hrozně málo aut, protože nebylo úplně počasí a hlavně silniční podmínky pro všechny odvážlivce, na silnici byl sníh a led, ale nás to neodradilo, s našimi skvělými auty a manuální převodovkou zvládneme všechno. Pokračovali jsme po této silnice až k odbočce na silnici č. 11. Pokud jsme na předchozí cestě potkali málo aut, tak tady už žádné. Dokonce jsme po pár kilometrech vyjeli z Národního parku, ale to v žádném případě neznamenalo, že opouštíme okolní krásu, právě naopak, jsme se často zastavovali, fotili zvířátka a krásy přírody.

Dalším cílem bylo Lake Abraham, o kterém jsem věděla od mého šéfa. Jezero je prý známo z toho, že pod zamrzlým povrchem lze sledovat krásné bubliny, tzv. Bubbles. Vznik těchto bublin tady trochu vysvětlím. Abraham Lake je vlastně umělé jezero – tedy spíše přehrada – vytvořené na řece North Saskatchewan River. Bubliny zbarvené do mléčné barvy nejsou nic jiného než uvolňující se metan z podloží jezera a bubliny vznikají zejména, když teplota povrchu jezera se výrazně ochladí. Sílu metanu ještě utvrzuje to, že po vzniku přehrady bylo zatopeno mnoho organického materiálů, jako jsou stromy, tráva, rostliny, které se stále rozkládají.

My když jsme přijížděli k jezeru, hrozně dlouho jsme vybírali místo, kde lze k němu sejít a kde vlastně ty “bubbles” uvidíme. Párkrát jsme potkali nějaké jedince, kteří se nás ptali, tak co, viděli jste bubbles? – Ne, zatím ne. Bylo to tak trochu vtipné, připadala jsem si jako ve filmu: “Lovci bublin”. U břehu bylo často jezero buď strmé, nebo rozmrzlé a podobně. Nakonec se nám přece jenom podařilo najít vhodné místo, ale opět jsme narazili na další problém, jak máme uchytit správnou fotku někde uprostřed jezera, když jezero je hladké a kluzké jako sklo. U břehu se tyto bubbles samozřejmě moc netvoří, protože metan potřebuje ujet určitou dráhu ze dna jezera k povrchu. Nakonec se první odvážil vejít na led Ferko, který došel celkem daleko, ale vrátil se se slovy, že je to pro něho zklamání, nějaké bubbles viděl, ale představoval si to lepší.

Zbytek party se proto rozhodli neriskovat svůj zadek a jen postávali u břehu. Mě to nedalo, přijela jsem tady, abych viděla bubbles a teď zůstanu u břehu? Ale kdo mě zná, ví, že jsem starý pos*ra, a nejenže neumím bruslit na ledu, tak ani chodit:). Tož tak jsem to vzala svou vlastní metodou, lepší než nabít si zadek, je nabít si kolena (a joooó a já se divila ještě měsíc potom, proč mám tak obitá kolena). Tak jsem prostě využila mých super nových Burton kalhot a krásně ze břehu jsem sjela/sklouzla doprostřed jezera a pak se jen pohybovala po hladině na způsob něco mezi lachtanem a tučňákem.

Každopádně tento pocit nikdy nezapomenu, bylo to úžasně. Hladina jezera byla naprosto průzračná, pod sebou jsem viděla každý kamínek a kámen a v některých místech se objevovaly menší nebo velké bubliny. Někdy jsem měla opravdu strach, že se to pode mnou propadne, protože to vůbec nevypadalo, že bych seděla na ledu, ale na skle. Jak jsem tam tak obdivovala strukturu jezera pod sebou, tak tam mí tři parťáci mrzli na břehu a už mě zvolávali, co tam dělám, že je přece zima apod. Ale já byla dostatečně zakuklená, vytáhla jsem foťák a snažila se zachytit tu krásu. Dokonce okolo mě prošel opravdu profesionální fotograf, samozřejmě s protiskluzovou výbavou na botech, s fotografickou výbavou a stativem.

Po tomto pro mě silném zážitku jsme se vrátili zpátky k autu a rozloučili se s našimi přáteli. My vybavení spacáky, dekami a čajem jsme se vydali za nočním dobrodružstvím. Obloha byla jasná a viditelnost hvězd byla úžasná, proto jsme pokračovali dál na sever. Bohužel v této odlehlé končině, jsme se nemohli připojit k mobilním datum a tak jsme nevěděli, jak je na tom index viditelnosti polární záře. Až když jsme ujeli pěknou dálku na sever, jsme zjistili, že dneska to je pasé, index je rovny nule, takže i kdybychom ujeli dalších 1000 km směrem do Yellowknifu (to je samozřejmě přeháňka, až tam jsme namířeno v žádném případě neměli), kde viditelnost je v zimních měsících nejlepší, asi ani tak by se nám nezadařilo. No škoda, trochu jsme si zdřímli v autě, pozorovali hvězdy a jeli zpátky domu.

Tady už víte, že potom, co jsme dorazili v neděli brzo ráno domů, tak jsme začali pracovat na našem žitno-pšeničném chlebu a celý den jsme přerušovaně prospali a věnovali se našemu prvnímu chlebu.

Na závěr Vás zvu do fotogalerie. Mějte se krásně, alespoň tak jako my a užívejte si každý den, který je Vám dán.
V dalších příspěvcích budu pokračovat v této výletní sérií článků.

Leave a Comment

Your email address will not be published.