Nový rok a nová dobrodružství :)

Už tady máme únor a já se budu snažit sepsat, jak jsme se měli hned po Novém roce.

Nový rok

Novoroční den jsme měli plný zařizování, protože na Silvestra mi volala Ivka, jestli bychom nejeli 2. ledna s nima na lyže. Že zrovna jsou v Costcu a vidí slevové skipassy pro dva do Fernie Ski Resort, jestli nám je taky mají koupit.
Já zrovna byla doma a Lukáš v práci a musela jsem se rozhodnout co nejdřív. Rychle jsem zjišťovala, jestli na Nový rok jsou otevřené půjčovny lyží, volala Lukymu a teda potvrdila, že jedem taky!

Proto na Nový rok jsme utíkali do půjčovny si půjčit lyže, lyžařské boty, hůlky a helmy, věci jsme jeli zavést do Ivky a Aleše domů, kde jsme měli mít sraz na druhý den ráno. Vybrali jsme si skvělou půjčovnu, kde veškerá výbava byla ve skvělém stavu a nemohlo se stát, jako u nás, že lyže nejsou nabroušené, přezky na botách nefungují atd… . Půjčení této výbavy 1. ledna odpoledne a vracení 2. ledna v pozdních večerních hodinách nás vyšlo na 36 $ na osobu. Skipass na jeden den pro dvě osoby jsme měli za 136 $.

Cestou domů jsme se ještě zastavili na Novoroční večeři do sushi restaurace a jeli domů balit věci na další den.

Zahájení lyžařské sezóny

Z Calgary jsme vyjížděli brzo ráno, protože nás čekala 305 km dlouhá cesta. Na ten den zrovna hlásili všude sněžení, takže jsme byli připravení téměř na všechno.

Z lyžování jsme byli nadšení, krásné upravené sjezdovky, lyže perfektně nabroušené – prostě paráda. Jediná maličkost bylo ne úplně ideální počasí a tak kromě toho, že trochu sněžilo, byla na sjezdovkách i mlha a některé/nejlepší sjezdovky byly otevřené až odpoledne. Dalším významným faktorem, kterého jsme si všimli bylo, že všichni umí perfektně jezdit, na sjezdovkách nebyli žádní začátečníci, co nás opravdu překvapilo.

Další zajímavou skutečnosti byly lanovky. Celkově jsou tady v tom trochu pozadu, nějaké automatické turnikety tady nebyly, normálně každou jízdu vlekař zkontroluje permici a jede se dál. Když už člověk chce nastoupit na lanovku, tak ho čeká taková staromódní lanovka, která nemá žádné sklápěcí částí chránící proti sněžení nebo natož vyhřívané sedačky. Dokonce velká část lanovek nemá ani takový ten držák na lyže, takže celou cestu člověku visí nohy.

To se přiznám, jsem nemohla pochopit, poprvé co jsem jela na takové lanovce, jsem půlku cesty panikařila, jestli ztratím jen lyže nebo i boty s ponožkama. Po druhé jsem se snažila nepanikařit, čti: méně panikařit, ale to by nemohli zastavit lanovku, která se začala tak kymácet, že nejenže jsem neměla podepřené nohy, ale taky zábrana proti spadnutí mi přišla tak nízko položená, že už jsem se viděla, jak letím dolů. Uklidňující bylo, jak já v záchvatu paniky se dívám do předu a Ivka z Alešem na mě křičí: “to to krásně houpe, že?”.

Tak takový byl náš první výlet za sjezdovkami v Kanadě, i přes všechny odlišnosti a ne úplně vydařené počasí, bylo to naprosto skvělé!

Sice díky mé “nekondičce” mě bolely nohy ještě asi týden. Za zmínku stojí taky cesta zpátky domů, kdy jsme jeli v totální sněhové vánicí, řidiči byli nepozorní, všude na krajnici nebo mimo cestu stála auta a v protisměru byl převráceny kamión, takže to vypadalo, že řidiči tam asi nocovali, protože určitě než ten kamión vytáhli, muselo tam být dalších 20 centimetru nového sněhu. My jsme naštěstí měli skvělého řidiče Aleše a i tak jsem byli připravení na všechno, i kdybychom měli spát ve vánici v autě, protože jsme byli vybavení každý svým spacákem:).

 

Pracovní víkend a celkově o práci

Lyžováním jsem víceméně ukončila mé dvoutýdenní prázdninové období a už o víkendu 3. a 4. ledna jsem šla do práce. V práci jsme připravovali všechny potraviny a ingredience na další týden, krájela zeleninu, grilovala zeleninu, pekla, připravovala bologneise, uklízela a mnoho dalšího.

Každopádně celkově leden v práci byl velmi klidný a neměli jsme moc práce. jak už to bývá v lednu všude je klidnější období. Dokonce leden se v našem Chef´s Café nesl pod známkou neštěstí a ne příliš dobrého období. Ztratili jsme naši nejlepší cateringovou partnerku, která nečekaně zemřela a pak ještě nastaly další události, které nám na začátku ledna vůbec nezpříjemňovaly naši práci. Ale čas jde dál a naše café se opět stává víc busy a my jsme se snažili užít alespoň nějakou srandu.

Konec ledna se už naopak nesl v duchu legrace, utužování vazeb v týmu v práci a celkově do práce chodím velmi ráda a s úsměvem. (jééé to je klišé) !

Upper Hot Springs

V sobotu po mé práci jsme si ještě naplánovali krátký výlet do Banffu do Upper Hot Springs. Nabrali jsme ještě naše 3 kamarády a jeli se vykoupat. Počasí sice bylo nic moc, ale v té horké minerální vodě to mělo své kouzlo, když nevidíte ani na krok jen krásně zamrzlé hlavy vyčuhující nad vodou.

Po koupání jsme byli pozvání na perfektní ještě Novoroční večeři k Joli, Lucce a Dankovi, kde se podával Baršč, tedy skvělý “barszczyk z pierogami z grzybkami i z wedzonym miesem”. CHi. Bylo to skvělé a krásně jsem si připoměnla na stejně dobré baršče u mých rodičů a u rodičů od Lukáše:).

Počasí jako v Calgary

Calgary jsme si vybrali hlavně z toho důvodu, že se říká, že je tady nejvíc slunečných dnů vůbec, jsou tady teplá léta a studené zimy. Ovšem tento rok samozřejmě musí být jiný a taková dlouhá souvislá zima tady není. Není nic neobvyklého, že za měsíc leden se čtyřikrát změní počasí z -15-20 na +10-+15. Zimy tady mohou být kruté, ale my jsme zatím vždycky zažili jen maximálně kolem -25, což tady v těchto klimatických podmínkách není nic hrozného a díky suchému, ale opravdu suchému podnebí se to dá zvládnout. Horší je, když po takové zimě náhle příjdou teploty kolem nuly nebo + 15.

Ale takové to tady je a je to prostě Calgary, které máme pořád víc a víc rádi. Mějte se krásně a tešte se na další článek, který bude o min. třech výletech a bude víc cestopisný a fotografický.

Pro ty, kteří se tady chystají – nezapomeňte, kvóta pro working holiday se bude otevírat až někdy po polovině února.

Leave a Comment

Your email address will not be published.