Pár zajímavých listopadových momentů…Párty, párty a výlet

Jak už napovídá název článků, vrátím se o měsíc dozadu a zavzpomínám na pár zajímavých listopadových událostí. Kromě toho, že jsem změnila práci, o které jsem již psala, se v druhé polovině listopadu událo dalších pár zajímavých věcí. Pokusím se zde shrnout třetí listopadový víkend, který byl tak nabitý, že by mě mrzelo, kdybych o něm zapomněla.

Pátek – Párty tzv. Ponaszymu

V pátek 21.11. jsme byli pozvaní k naším kamarádům z naší rodné hroudy (ze Slezska) a udělali jsme si “Ponaszymu párty”, tento název jsem vymyslela právě teď, aby bylo jasné, o co se jedná:). Sešlo se nás celkem sedm, setkali jsem se tam taky s Davidem, s kterým jsme bydleli v našem předchozím bydlení, co nás velmi potěšilo, protože jsme se od přestěhování neviděli.

Z tohoto dne nemám bohužel žádné fotky, i když jsem si vzala foťák, že určitě něco vyfotím.Každopádně zábava se protáhla do ranních hodin, tak jsem se rozhodli, že tam i přespíme. Holky (Lucka a Jola) nám připravily krásné spaní na pohodlném gauči a Wojtowi pohodlně na zemi.

Ráno jsme se trochu prospali a po cestě domů jsme se ještě stavili do obchodu koupit silonky na večer. Večer jsme plánovali naši první Katarinskou zábavu.

Sobota – Katarinská zábava

V sobotu se konala tradiční Katarinská zábava, kterou se na Sv. Kateřinu organizuje již řadu let. Patří mezi největší a nejvíc společenské setkání Čechů a Slováku v Calgary. V 18 hodin se pomalu začínali scházet lidi. Hned u vchodu jsme se potkali s Evou a Davidem z našeho předchozího bydlení. Seznámili jsme se také s pár novými lidmi a poklábosili jsme s našimi přáteli. Po sedmé hodině vystoupil folklórní soubor Slnečnica, který nám zpříjemnil večer svým kulturním programem. Jejich tance a zpěvy měly jedinou chybu, bylo to hrozně krátké:). Po vystoupení se začala podávat večeře, která byla součástí vstupu (39$/os). Večeře byla taky tradičně česko-slovenská, probíhala ve formě rautu a každý si mohl naložit plný talíř řízků, bramborového salátů, výpečku, zelí, knedlíků, ale také různých druhů zákusků.

Musím pochválit, že takové vepřo, knedlo, zelo bylo moc dobré a chutné. Po večeři byla pak malá tombola a volná zábava ve formě tance, popíjení, povídáni. My jsme byli již trochu unavení z naši předchozí párty, proto jsme se nijak nerozjížděli a něco po půlnoci jsme jeli zpátky domů. Důvodem našeho dřívějšího odchodu bylo také to, že jsme měli na další den naplánovaný výlet.

Neděle – Plánový neplánovaný výlet

Na neděli jsme plánovali výlet, protože každý volný víkend, chceme si někam vyjet. Ale protože týden a celý víkend byl hrozně “busy”, pořádně jsme si nenaplánovali, kam pojedeme. V neděli ráno/dopoledne jsme se zastavili ještě pro kafé a pro naše kamarády: Jolu, Lucku a Danka a vydali jsme se směr Elbow Falls v Kananaskis Country. O tomto výletě mi dokonce vyprávěla “teta Letta” z minulé práce, tak jsem si řekla, proč tam nezajet, když je to tak blízko.

Níže opět přidám mapu, kde jsme to všude projeli a prochodili. Naše první zastávka byla v Infromačním centrum u Bragg Creeku, kde nebyla ani noha. Trochu taková samota u lesa. Paní nás nasměrovala k vodopádům, vzali jsme si nějaké letáčky a mapu a jeli směrem k Elbow vodopádům. Po nějakém čase jsme viděli ukazatel na vodopády. Odbočili jsme z hlavní silnice, zaparkovali auto a vyšli na stezku směrem k vodopádům.

Porovnání jak na OpenStreetMap pěkně vypadá náš cíl výletu: Elbow Falls.


Zobrazit větší mapu

No tady se trochu projevilo naše neplánování, protože jsme nevěděli, jak daleko máme jít a ani kterým směrem. Vydali jsme se proti proudu řeky a šli asi 20 minut tím směrem, ale nic podobného vodopádům jsme neviděli. Vodu byla trochu načechraná, tak jsme si říkali, že možná v zimě/ na podzim to vypadá jinak, ale stále nám to přišlo, že na vodopády, ta voda nějak málo “bublá”. Kromě toho jsme zjistili, že nejdeme podél řeky, ale spíše po zamrzlé řece, tak jsme se rozhodli vrátit k autu a zpátky na silnici s tím, že je zkusíme najít někde jinde.

Mně to bylo divné, protože ukazatel ukazoval, tam kde jsme byli a taky já jsem měla svěřenou mapu (ano, jako geograf-kartograf jsem tam s ní pořád šaškovala) a nezdálo se mi, že by dál ještě něco mělo být, spíše to vypadalo, že za pár kilometrů cesta končí a dál už nedojedeme žádným dopravním prostředkem a už vůbec ne v tom sněhu. Ale spolucestující měli pořád touhu vidět vodopády a pokračovat dál, tak proč ne:). Ještě je potřeba zmínit, že Google Maps Elbow Falls vůbec neznají a celkově tato oblast je pokrytá velice chabě a proto jsem spoléhala pouze na OpenStreetMap – klasika.

Cesta se trochu zhoršovala, sněhu přibývalo a nakonec nás přivítala “točna” s parkovištěm. Cha, měla jsem pravdu a tentokrát už tu nebyly ani žádné ukazatele na vodopády, ale vypadalo to tam hezky, jezírka, řeky, hezké počasí, tak jsme se rozhodli, že tam uděláme nějaké pěší kolečko a pak se půjdeme zase zpátky podívat tam, odkud jsme přijeli, jestli jsme ty vodopády nějak neminuli nebo nepřehlídli.

Procházka to byla hezká, ale opět mapa v mé ruce a nikdo jiný se moc cestou a směrem cesty nezajímal, tak to bylo na mně. Jelikož jsem vyrostla na slovech: “za zatáčkou už tam budem” i já jsem to tentokrát aplikovala. Jenže zatáček přibývalo a vyšlapaných pěšinek ubývalo. Po cestě jsme absolvovali pár kaskaderských výstupů typu “strmě do kopce odboč vlevo a plaz se po čtyřech, cesta dál nevede, před nám už je jen studená, hluboká řeka”. Nakonec jsme se rozhodli nedělat kolečko, (nemohli jsme najít ani jeden z mostů, který podle mapy tam měl být) a raději jsme se vrátili po stopách zpátky k autu.

Na zpáteční cestě jsme se opět zastavili u ukazatele “Elbow Falls” a rozhodli jsme se, že nepůjdeme proti proudu řeky, ale s proudem. Po asi deseti metrech jsme došli k velké informační tabuli s mapou a zajímavým čtením o vodopádech. Samozřejmě jsme byli správně a tentokrát jsme je našli, bylo tady taky i víc lidí, takže jsme se namohli ztratit. Po cestě jsem nasbírala nějaké větvičky na adventní věnec, Luky mi nasbíral šišky na ozdobu a rozhodovali jsme se kam dál.

Ještě nebylo nijak pozdě, tak jsem přemýšleli, kam bychom mohli zajet dál, nic dalšího nebylo naplánováno, proto jsem opět zabrousila do mapy (pro zvídavé čtenáře, nejednalo se o žádnou turistickou mapu, spíše takovou informační, kde pořádně nebyly ani všechny cesty, jen nějaké zajímavosti a tak, proto se na ní hrozně špatně orientovalo). V mapě bylo vyznačeno místo jako velmi atraktivní a vhodné k navštívení.

Tentokrát jsme jeli ještě po horší cestě a opět se jednalo pouze o “slepou ulici”. Na konci opět bylo jen velké parkoviště. Jelikož tentokrát tam nebyly ani žádné informační tabule, rozhodli jsme se vydat směrem, kam šli také další lidé. Udělali jsme si krátkou procházku v lese po stezkách, které jsou vhodné pro “snow-cross-biking” a podobné adrenalinové sporty, ale také obyčejná chůze je v těchto končinách vhodná:).
Celá tato oblast je věnovaná různým sportům, proto všude je hrozně moc nadšených sportovců s různou výbavou, kterou někdy neumím ani pojmenovat.

Tímto výletem jsme ukončili náročný víkend. Na poslední listopadový víkend padla 1. adventní neděle, a proto zde přináším ještě fotky našeho věnce, který je vyroben z materiálů právě z předchozího výletu.

Leave a Comment

Your email address will not be published.